Lyžování v Itálii | Lyžařské zájezdy do italských Alp

Italské Alpy prý patří mezi nejkrásnější hory světa. K tomu přispívá nejen geomorfologická krása pohoří italských Alp, ale také klimatické podmínky, které zaručují na jižních svazích více než 300 slunečných dní v roce. To vše, spolu s italskou kuchyní, která nejen chutná ale je i finančně dostupná, a slunnou povahou italských obyvatel, dělá z této oblasti ideální místo pro dovolenou.

Italské Alpy se dělí na několik základních oblastí, které jsou vyhledávány zejména v souvislosti se zimními sporty, ale i letní pěší turistikou:

• Alpy Apuánské,
• Bergamské,
• Brescijské,
• Gottické,
• Julské,
• Sarntalské.

Historicky tyto oblasti nebyly vždy součástí Itálie a hranice se měnila vždy s další válkou. Řada vojenských pevností připomíná, že ne vždy na obou stranách hranice stávaly proti sobě spřátelené státy. Zejména období I. světové války přinášelo třenice mezi Italy, Rakušany a Francouzi. V roce 1918 se hranice posunuly více na sever tak, že celé Dolomity připadly Itálii. Také Val d´Aosta patříval k Savojskému hrabství a Francii a to od 12. století až do roku 1861, kdy připadlo Itálii. Dodnes se tam dobře dohovoříte i francouzsky. 

Obyvatelé alpské oblasti se živí ponejvíce ve službách spojených s masovým turistickým ruchem. Ten Alpy zasáhl s rostoucí životní úrovní, rozvojem dopravy a lanovkové přepravy v 60. letech minulého století. Zářným příkladem takového rozvoje, který pomáhal financovat sám turínský Fiat je špičkové lyžařské středisko Sestriere v  udolí Aosty. Pokud jde o kulturní tradice horalů, vzkvétalo zde vždy krajkářství a řezbářství. Ručně pletené svetry a čepice ze surové ovčí vlny jsou dodnes vítaným suvenýrem, i když poněkud finančně náročným.

Místní jídla čerpají z obou stran hranice. Původně jídla chudých horalů si dnes turisté dopřávají ve stylových restauracích. Jídla z chleba, brambor, slaniny, cibule, česneku a sýra patřila odpradávna k jídlu chudých horalů a pastevců při rakouské, švýcarské a francouzské hranici. Různé typy pokrmů jako je raclette, tartiflette nebo fondue z této tradice čerpají. K bílému chlebu chutnají sušené klobásky, stejně jako sušená šunka prosciuto.

Typický italský krajový nápoj se jmenuje grole a servíruje se ve stejnojmenné dřevěné, vyřezávané nádobě. Jde o směs silné arabské kávy, ovocné pálenky zkaramelizovaného cukru a kůry z citronu a pomeranče. Italské občerstvení se ani v alpské oblasti neobejde bez sálátů, jejichž základ tvoří mozarella, rajčata a bazalka nebo opečený chléb potřený rajčatovým protlakem, olivovým olejem a česnekem. Určitě objevíte restauraci s lasagne, pizzou a jinými, po celé Itálii rozšířenými jídly, která ovšem nejsou typickým jídlem horalů. Pravé italské cappuccino, café latté s tiramisu jako zákuskem mají chalupu od chalupy různou kvalitu.